Udílení svátostí‚ pohřby
Možnost přijmout svátost smíření je:
ve pondělí a v pátek půl hodiny přede mší svatou v Rudě,
v sobotu přede mší svatou v Olšanech a Bušíně,
v neděli přede mší svatou v Bohdíkově, po mši svaté v Raškově.
Jinak je možnost domluvit se telefonicky v jinému termínu.
http://www.farnost-ruda.wbs.cz/Kontakty.html
*
Pohřeb
Pohřeb a rozloučení s blízkým zesnulým je smutnou událostí. Kněz u pohřbu může přinést pozůstalým naději do smutku a bolesti. Modlí se a přimlouvá za zemřelého, ale i za ty, které smrt ranila.
Věříme, že rozloučení není konečné. Zemřelo pouze tělo, duše žije dál u našeho nebeského Otce.
Pokud zesnulý věřil v život věčný - byl křesťanem (věřil v Boha, byl pokřtěný nebo se na křest připravoval), měl by být pohřben jako křesťan - s církevními obřady. Na rakvi by měl být Kristův kříž.
Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem.
Při vyřizování pohřbu se nejprve dohodne termín pohřbu na faře, teprve potom se kontaktuje pohřební služba.
Farář také zajistí kostel, kostelníka a varhaníka. Pohřební služba zajistí všechno ostatní.
Křesťanský pohřeb ve farnosti Ruda nad Moravou se koná podle církevního práva nejprve v kostele, z něhož následuje pohřební průvod na místní hřbitov, kde jsou ostatky zesnulého uloženy do země. Při kremaci se koná pohřeb taktéž v kostele a ostatky s rakví se poté odváží ke zpopelnění.
Nemějte obavy, že neznáte všechny úkony při mši svaté nebo církevním rozloučení, či že na pohřeb přijdou i ateisté. Jedná se o poslední službu zesnulému a nezáleží na vyznání těch, kteří mu ji přijdou prokázat. Kněz si je této situace vědomý, proto Vás při obřadech upozorní, kdy který úkon provádět.
Primice v Rudě po šestadvaceti letech.....
V době, kdy farnost v Rudě nad Moravou slaví primici strahovského premonstráta P. Mgr. Tomáše Zachariáše Kristka, neškodí malý pohled do historie, který nás má vést k velké vděčnosti za to, že Pán povolal ke své službě z naší farnosti již více než dvacet kněží. Jaká bude letošní primice? Jakou zprávu o ní budou číst po letech naši potomci ve farní kronice?
Nahlédněme nyní do historie primicí našich kněží – rodáků.
Primice P. Bedřicha Krumpa, premonstráta z Nové Říše se konala 21. července 1946. V kronice se o ní praví: „Slavnost začala velkým průvodem družiček a dívek v národních krojích z rodného domu v Hosticích do kostela. Sám pan profesor kněžského semináře v Brně dr. Josef Koutný přišel, aby ve svém kázání poukázal na velikost kněžského povolání a tlumočil volání po nových dělnících na vinici Páně. Zdůraznil příkladný život primicianta, který jako řemeslník opouští hoblici, drahý svůj domov, aby se dal do služeb Pána Nejvyššího. Primiciant byl a je vzorem všem svým kolegům, takže kazatel jej veřejně nazývá svým drahým přítelem. Škoda, že matička pana primicianta, která právě před rokem zemřela, nedočkala se tak krásné chvíle, byly by právem hrda na své dítě, které jedno z šesti dosáhlo tak vznešeného cíle…Opravdu krásná primice. Dej Bože houšť!“
Primice P. Mgr. Antonína Baslera, kanovníka a kancléře olomouckého arcibiskupství, 7. července 1984 byla velkolepou a odvážnou manifestací víry v těžkých časech totality. „Příslušníci SNB si zapisovali poznávací značky aut, která parkovala po celé vesnici a dodatečně vyhledávali jejich majitele. Pokud mezi nimi byli členové KSČ nebo vedoucí pracovníci, dostali důtku a bylo jim vyhrožováno ztrátou zaměstnání. Rozhodnutí P. Baslera odevzdat svůj život Bohu velmi posílilo a prohloubilo duchovní život celé farnosti.“
Kéž by i letošní primice přinesla hojné duchovní ovoce a požehnání do naší farní rodiny a probudila v dalších mladých mužích touhu a odvahu odevzdat svůj život Kristu v kněžském službě, abychom na další primici v rudském kostele nemuseli čekat dlouhých 26 let!
(Zpracováno podle publikace: 200 let kostela v Rudě nad Moravou)
Z opravdového křesťanského způsobu života vyplývá, aby před očekávanou radostnou událostí v rodině (např. křest, biřmování, manželství) nebo událostí spojenou s bolestí (např. pohřeb), přistoupili křesťané k Svátosti smíření (zpovědi) a měli tak opravdu plné spojení a účast na těchto hlubokých událostech jejich života. K Svátosti smíření můžete přistoupit na požádání u kteréhokoliv katolického kněze.
KŘEST
Křtem, bránou ke svátostem, jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti Boží a nesmazatelným znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve. (Kán. 849 CIC).
DĚTI:
Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba, aby byla opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolické víře; jestliže tato zcela chybí, křest se odloží a důvod se oznámí rodičům. (Kán. 868 CIC).
Alespoň jeden z rodičů musí být pokřtěn v katolické církvi.
Věk dítěte: do 7 let (křest dítěte je na základě víry rodičů), nad 7 let (dítě by se mělo zúčastňovat výuky Náboženství, která ho ke křtu připraví).
Příprava: Termín lze dohodnout s duchovním správcem (osobně, telefonicky, mailem).
Datum křtu: Doporučuje se při nedělní mši svaté.
Kmotr(-a): Musí být pokřtěn(-a) v katolické církvi, s přijatou Svátostí biřmování a žít křesťanským životem.
Dítě žijící na území jiné farnosti než vlastní, musí mít souhlas svého duchovního správce.
DOSPĚLÍ:
Ke křtu dospělého se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů, a osvědčil se v křesťanském životě během katechumenátu. (Kán. 865 CIC).
Příprava k svátosti křtu dospělého (katechumenát) trvá nejméně 1 rok. Křest se uděluje o Velikonocích na Bílou sobotu, při večerní velikonoční vigilii. Kmotr(-a) musí být pokřtěn(-a) v katolické církvi, být biřmován(-a) a žít křesťanským životem. Pokud je žadatel o křest z jiné farnosti než vlastní, musí mít souhlas svého duchovního správce.
BIŘMOVÁNÍ
Svátost biřmování vtiskuje trvalé znamení; jí se pokřtění, kteří pokračují v uvádění do křesťanského života, obohacují darem Ducha Svatého a dokonaleji se spojují s církví. Tato svátost posiluje pokřtěné a ještě více je zavazuje, aby byli slovem i skutkem svědky Kristovými a šířili a obhajovali víru. (Kán. 879 CIC).
EUCHARISTIE
Nejvznešenější svátostí je eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota Božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova Těla. (Kán. 897 CIC).
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ DĚTÍ:
Dítě musí být pokřtěno v katolické církvi.
Dítě musí navštěvovat bohoslužby a výuku Náboženství, kde bude k prvnímu svatému příjímání také připravováno.
MŠE SVATÁ:
Největší dar, který jsme jako lidé schopni darovat těm, které milujeme - ať už žijí vedle nás nebo nás již předešli na věčnost - je eucharistická modlitba církve. Jinými slovy - dát za ně sloužit mši svatou. Zapsání mešních intencí (úmyslů) je možné na kterýkoliv den, kdy je ve farnosti bohoslužba.
SVÁTOST SMÍŘENÍ (ZPOVĚĎ)
Ve Svátosti smíření dosahují věřící od Boha odpuštění hříchů, a zároveň se smiřují s církví… (Kán. 959 CIC).
Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení.
Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně měsíčně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok v postní době a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy.
Svátost smíření je možné přijmout zpravidla přede mší svatou, případně na požádání (zvláště v neděli má kněz bohoslužeb více a není dostatek času).
MANŽELSTVÍ
Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost. (Kán. 1055 §1 CIC).
Žadatelé o církevní sňatek musí být pokřtěni v katolické církvi a svobodní. Svatba je možná, za určitých podmínek, i v případě že jeden ze snoubenců není pokřtěn v katolické církvi, nebo není pokřtěn vůbec. Svátost manželství uzavřená před církví je zároveň platná i před státem. Doklady: Vyplněná "Žádost o uzavření manželství" a ověřená na Matrice místa trvalého pobytu; "Osvědčení" o způsobilosti k manželství (max. 3 měsíce staré); "Potvrzení o křtu" z místa křtu (max. 3 měsíce staré) pokud je místo jiné, než místo uzavření manželství; "Občanské průkazy" a "Rodné listy".
Příprava k manželství: dle domluvy s duchovním správcem.
Žadatelé z jiných farností, předloží také souhlas svého duchovního správce.
Termín: je nejlépe domlouvat alespoň 3 měsíce před plánovanou svatbou.
Cizinci dále musí mít zajištěného úředního překladatele a církevní žádost musí být ověřena v domácí diecézi a zároveň potvrzena diecézí.
Půjčovat kostel k civilnímu sňatku (například pro krásu místa apod.) není možné.
POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH
Pomazání nemocných, jímž církev doporučuje … nemocné Pánu trpícímu a oslavenému, aby jim ulehčil a je uzdravil, se uděluje mazáním olejem a pronášením slov… (Kán. 998 CIC).
Tato svátost je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Předpokládá se, že ten, kdo jí přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti pokání. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem. O svátost pomazání nemocných si má především požádat sám nemocný podle svého zdravotního stavu, případně požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí. Svátost je mu v jeho vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy i na těle. Lze jí přijmout vícekrát za život, pokud se člověk uzdraví a znovu onemocní nebo pokud se jeho stav výrazně zhorší a on o tuto pomoc znovu žádá. Zásadně se uděluje tomu, kdo je živý, ne tam, kde už prokazatelně nastala smrt.
CÍRKEVNÍ POHŘEB
Církevním pohřbem církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje v Zmrtvýchvstalého Krista. (Kán. 1176 §2 CIC).