Založit webové stránky nebo eShop

Historie farnosti

 
 
Stručné dějiny farnosti Ruda nad Moravou do roku 1806
 
První písemné zmínky o Rudě nad Moravou se nacházejí v dokumentu poslaném papeži Klementu VI. ( 1342 –1352 ) dne 12 . 4. 1351 do francouzského Avignonu. Z něho se dovídáme, že farnost Ruda ( lat. Ferreus Mons-přel. Železná Hora ) byla společně s farností Jakubovice, Písařov, Bohdíkov a Raškov přičleněna k novému biskupství v Litomyšli, které bylo zřízeno papežem Klementem VI. v listopadu 1344 v souvislosti s bulou z 30. dubna 1344, v níž byla pražská a olomoucká diecéze vyňata z pravomoci mohučského arcibiskupa, pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a vytvořena samostatná česká církevní provincie s diecézemi olomouckou, litomyšlskou a pražskou.
          V této době měla Ruda vlastního faráře, faru a kostel, postavený v gotickém slohu. Dějiny farnosti úzce souvisejí s dějinami rudského panství. Páni byli mecenáši kostela i celé farnosti. Jejich úplný přehled není smyslem této publikace, proto se zmíníme jen o těch nejdůležitějších z hlediska historie farnosti.
         V roce 1376 byl vlastníkem panství Petr ze Šternberka. Bratr jeho otce Albert byl biskupem v Litomyšli. Dá se tedy usuzovat, že církevní život v panství díky těmto rodinným vztahům vzkvétal. Po jeho smrti se stali postupně vlastníky panství Petr z Kravař, Jan Tunkl z Brníčka, Mikuláš ml. Trčka z Lípy. Od roku 1512 je majitelem panství Ladislav z Boskovic. Jeho syn Jan přenechal panství Ladislavu Velenovi ze Žerotína, který ho prodal r. 1596 Janu st. ze Žerotína. Tento kníže přešel ke straně podobojí. V jeho panství působili i faráři tohoto zaměření. Známe jména alespoň dvou z nich: v roce 1650 je jmenován v pramenech evangelík Franz Karba,v  roce 1563 pastor Fabian Hoffmann.
            Bernard ze Žerotína začal v Rudě v roce 1610 stavět zámek. Ladislav Velen ze Žerotína odkoupil rudské panství zase zpět, byl během nepokojů od nekatolických stavů jmenován hlavním zemským správcem. Po bitvě na Bílé hoře r. 1620 opustil zemi a majetek mu byl zkonfiskován.
            Od roku 1622 je Ruda v majetku rodu Liechtensteinů. Kníže Karel Liechtenstein se zavázal, že faru bude obsazovat jen katolickými kněžími. Během třicetileté války fara zanikla.   Roku 1623 byla Ruda přifařena k farnosti Štíty, od roku 1633 až do roku 1676 spadala pod Bludov.
            V roce 1627 se stal majitelem panství Karel Eusebius ( až do smrti v roce 1684 ), který se zasloužil o obnovení fary a znovuzřízení samostatné farnosti v roce 1676. Farářem se stal Mikuláš Josef Hlavačka, který působil v Rudě do roku 1683. K rudské farnosti tehdy patřily obce: Ruda, Hostice, Bohdíkov, Bartoňov, Olšany, Bušín, Vyšehoří, Klášterec, Hrabenov,
Radomilov, ( tyto dvě vyfařením z Bludova ), Aloisov, Raškov, Štědrákova Lhota, Komňátka, Dvůr Raškov, Jakubovice, Janoušov, Hartíkov. Roku 1784 vznikla samostatná farnost v Raškově - spolu s Komňátkou, Štědrákovou Lhotou a Dvorem Raškovem. Roku 1875 vzniká farnost Jakubovice s Janoušovem a Hartíkovem a roku1836 farnost Bohdíkov.
            V kronikách je jmenován také farář Kašpar František Šťastný, který přišel z farnosti Bludov a působil zde v letech 1692 - 1701.
              V dalších letech se vystřídali v čele panství další členové rodu Liechtensteinů. Pro naši publikaci je důležité jméno knížete Josefa Wenzela, který dal postavit roku 1750 zámeckou kapli zasvěcenou svaté Anně. Jeho manželka darovala v závěti 4000 zlatých na vydržování vlastního zámeckého kaplana. Kaple se nachází v l. poschodí zámku na severní a západní straně, měla krásné staré varhany a umělecky vyřezávaný strop. V kapli byly slouženy pravidelně dvakrát za rok mše svaté, v den narozenin knížete a na svátek sv. Anny.
  V roce 1825 za faráře Václava Hanela ( 1824 – 1851 ) byla funkce zámeckého kaplana zrušena. Do farnosti byl jmenován druhý kaplan s povinností sloužit mše svaté v zámku za požitky poskytované rudské faře pány Liechtensteiny. Kaple byla zrušena v roce 1926. Oltář byl darován do nově postavené kaple v Olšanech, kde ho můžeme vidět dodnes.
 
              Do této kapitoly patří také zmínka o vzácných sochách, které byly ve farnosti postaveny péčí zámeckých pánů Liechtensteinů. Nejstarší z nich je barokní socha Panny Marie z roku 1715. Barokní sousoší svatého Josefa u kostela pochází z roku 1729, sousoší svatého Jana Nepomuckého u zámku vzniklo v roce 1789 a patří svým pojetím již do období klasicismu.
U mlýna stojí empírová Kalvárie z roku 1825. Kříž z bílého mramoru u kostela pochází z roku 1889 .
 
 
 
Stavba nového kostela v letech 1784 – 1806
 
            Postavit v Rudě nový kostel se rozhodl kníže Alois Josef Liechtenstein ( pánem v Rudě v letech 1784-1805 ) na místě původního gotického kostela uprostřed starého hřbitova. Kostel byl postaven v roce 1784 za faráře Ignáce Austra ( farářem 1777-1814, zemřel v Rudě 8. 4. 1814 ve věku 83 let ). V roce 1786 k němu byla na západní straně přistavěna na čtyřhranná dřevěná věž. Kostel i věž byli pokryty dřevěným šindelem. Svědčí o tom latinský nápis nad vchodem kostela, který byl při stavbě chodby a schodiště v roce 1852 zazděn.
                Kostel byl slavnostně posvěcen 10. srpna 1806 biskupem Aloisem Josefem hrabětem z  Kolowrat, jak o tom svědčí latinský nápis na kameni vpravo na zdi u presbytáře ( originál viz příloha ). Zde uvádíme český překlad: „Tento kostel, postavený v roce 1784, byl v roce 1806, na svátek sv. Vavřince – v době, kdy farář tohoto místa Ignác Auster slavil dvojnásobné jubileum „druhé“ kněžské ( 50 let ), Nejdůstojnějším, Nejjasnějším a Vznešeným Pánem Aloisem Josefem Svaté Říše Římské Hrabětem z Kolowrat, Biskupem Sureptánským, toho času Důvěrným radou Svaté Císařské a Královské Výsosti, Generálním Vikářem a Oficiálem, za přítomnosti Nejdůstojnějšího a Nejjasnějšího Pána Pana Barona de Minkwitz, Preláta a Děkana Olomoucké Kapituly, jakož i za asistence Pána Barona Rolsberga, Probošta Kroměřížského, Kanovníka Olomoucké Kapituly a Kazatele, konsekrován byl“.
              Loď nového kostela byla 35 metrů dlouhá, 8 a půl metru široká, 9 a půl metru vysoká. Oltář a svatostánek byl dřevěný, imitace mramoru, slohu románského. Oltářní obraz svatého Vavřince je vysoký 2, 20 metru, pochází z dílny malíře Dallingera, inspektora vídeňské obrazárny ( naposled obnoven r.1853 ). U svatostánku klečí dva pozlacení cherubové, kteří dodnes v kostele zůstali. V kostele se také zachovala kamenná křtitelnice s dřevěným příklopem, na němž je dřevořezba znázorňující Ježíšův křest. Součástí kostela byla i dřevěná kazatelna, dvě zpovědnice a 34 dubových lavic.
 
Stavební úpravy kostela a vybavení interiéru do roku 1918
 
          První velkou stavební úpravou byla stavba chodby u kostela a zastřešeného schodiště v roce 1852 za faráře Jana Partscha ( 1851- 1862 ) a druhou v roce 1880 postavení nové sakristie za faráře Floriána Krajíčka ( 1878 - 1884 ). Ve staré sakristii byla zřízena kaple se sochou Panny Marie Lurdské ( tato socha je dnes na faře ve farník kapli ). V roce l886 za faráře Aloise Ječmínka ( 1885 – 1917 ) byla postavena nová zděná, kulatá věž s bání pokrytou plechem a břidlicí. Na věž byly pořízeny věžní hodiny a 5 zvonů, jejich popisu je věnována samostatná kapitola. V kronice je uvedeno, že stavba nové věže stála 7000 zlatých, z toho věž 2700 zlatých a hodiny 600 zlatých. Největší částkou přispěl kníže Jan z Liechtensteina, bývalý rudský kaplan Josef Barták ( 1869 – 1879 ) částkou 1000 zlatých, za což byl jmenován čestným občanem Rudy. Břidlicí, kterou financovali sami farníci, byla pak pokryta střecha kostela i věže. V roce 1896 byl kostel nově vymalován malířem Schiftarem ze Šumperka.
          Do kostela byla pořízena v roce 1823 křížová cesta. Posvěcena byla 19. 9. 1823 farářem Františkem Hegrem ( 1814 – 1824 ). V roce 1870 byl do kostela zakoupen pozlacený beránek s knihou a bílý tabernákl, který téhož roku shořel. Nad oltářem stála také socha svatého Josefa (dnes v depozitáři ). Na stěnách vedle oltáře stály dřevěné sochy Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce Panny Marie, které se v kostele dochovaly dodnes. Vpravo byl oltář s obrazem sv.Jana Nepomuckého a sochami sv. Cyrila a Metoděje, vlevo pak oltář s obrazem sv. Anny a sochami sv. Petra a Pavla. Oba obrazy maloval malíř Winterhalter, sochy pocházejí z roku 1888 ( obrazy i sochy jsou v depozitáři ). Vpravo u vchodu do sakristie stával oltář svatého Antonína z roku 1909, ve staré sakristii byl malý oltář se sochou svatého Judy Tadeáše ( socha je v depozitáři,oltář se používá jako obětní stůl ve farní kapli ). Součástí interiéru byl i obraz Poslední večeře, který visel pod oratoří nad vchodem do sakristie .
 
FOTO 68, 70
 
Historie varhan
 
            Nové varhany byly pořízeny v roce 1887 firmou Brauner Uničov. Stály 3000 zlatých. Částkou 1400 zlatých přispěl kníže Jan Liechtenstein.
 
Historie zvonů
 
            Zvony byly instalovány na novou věž v roce 1886. Bylo jich pět. První zvon vážil 420 kilogramů, pocházel z roku 1650 a měl nápis: „ In nomine Jesu flectature 1650 ut pii conveniant, qui Christi nomine gaudent !“ ( Ve jménu Ježíšově ať vše poklekne, 1650, ať se shromáždí zbožní, kteří se radují ve jménu Kristově ). Druhý zvon jména Ježíš vážil 190 kilogramů a pocházel z roku 1637. Nápis zněl: „ Walentin Gabriel Georg Zwerger von Olomütz hat mich gegossen. Anno 1637. Patron Nomen Jesu. Třetí zvon s nápisem „ S . Maria, Anno 1731. Joannes Nepomucenus“ a vážil 67 kilogramů. Čtvrtý zvon z roku 1733 byl umíráček s nápisem „In honorem s. Josephi et s. Floriani, fusa Wolfgango Straub Olomucii 1733“ a vážil 45 kilogramů. Pátý zvon, kterým se zvonilo při pozdvihování, byl z roku 1733. Vážil 24 kilogramů a měl nápis: „Si. Lawrentii Eisenberg“.
            Dva největší zvony byly odvezeny k válečným účelům 15. září 1917. Jak poznamenala obecní kronika, tehdejší farář Alois Ječmínek zemřel lítostí nad tím 11. listopadu 1917. Nejmenší zvon Svatý Vavřinec přečkal obě světové války a dodnes zůstal na věži kostela jako svědek časů minulých, stejně tak i umíráček nesoucí jméno svatého Josefa a Floriana.
 
Historie hřbitova
 
             Na starém hřbitově kolem kostela se pochovávalo až do roku 1831. V tomto roce byl založen nový hřbitov na poli v severní části Rudy, který patřil farnosti, později byl majetkem obce. Až v roce 1903 přenechala obec svá majetková práva na hřbitov katolickému kostelu.
 
Historie fary
 
                Jak uvádí obecní kronika, fara patří k nejstarším budovám v obci. Fara je v pramenech připomínána v souvislosti s výše uvedenou historií farnosti v letech 1350, 1509 a 1563. Pak zanikla. Obnovena byla roku 1676. Původně to byla budova zděná jen v přízemí, první patro bylo dřevěné. Na faře se dodnes zachoval starý dřevěný kříž, který byl pověšen u vchodu za dveřmi.
                Do velké stavební úpravy se pustil farář Václav Hanel ( 1825- 1851 ) v roce 1825 v nákladu 5000 zlatých. Stavbou se tak zadlužil, že po svém přesídlení do farnosti Trnávka po dvou letech v bídě zemřel. Střecha fary byla opravena a pokryta břidlicí v roce 1890 za faráře Aloise Ječmínka. V prostorách fary se ncházel byt a kancelář faráře, byt dvou kaplanů a hospodyně. K faře byly přistaveny hospodářské budovy - kravárna, konírna, chlév pro drůbež a vepřín, stodola, kůlna na dřevo a vinný sklep. U fary byla ovocná a zeleninová zahrada.
 
 Kaple v přifařených obcích
 
        Nejstarší kaple ve farnosti je v Bušíně. Pochází z let 1713 –1715 ( údaje v pramenech se různí, zřejmě byla postupně přistavována )a je zasvěcena Panně Marii Sedmibolestné.
          Kaple v Hrabenově byla postavena v roce 1849. Je zasvěcena svatému Josefu. Kaple v Radomilově pochází z let 1864-1866 a je zasvěcena svaté Anně.
 
Náboženský a společenský život farnosti do roku 1918
 
                      Jak již bylo výše uvedeno, život farnosti souvisel s vývojem rudského panství. Na církevní život měla vliv šlechta, která podporovala kostely a fary, ovlivňovala život poddaných a starala se o rozvoj celého kraje.
              Nebylo možné studovat podrobněji všechny prameny, které se vyskytují v archívu olomouckého arcibiskupství a podrobněji popsat nejstarší dějiny farnosti, i když by to bylo jistě velmi zajímavé. Bylo nahlédnuto alespoň do části korespondence, kterou vedli místní faráři s olomouckou konsistoří, kde žádali o povolení ke koupi kostelního prádla a dalšího vybavení kostela. Dochoval se také zápis o kanonické generální visitaci z roku 1898, kdy farnost navštívil 
olomoucký arcibiskup Theodor Köhn ( 1893 - 1904 ). Ztracená nejstarší kronika farnosti jistě obsahovala mnoho zajímavých podrobností z náboženského i kulturního života našich předků. Alespoň stručné základní informace byly přejaty z Kroniky obce Ruda nad Moravou.
                Ta uvádí, že církev měla v minulosti rozhodují vliv na kulturní rozvoj obce. Při faře byla roku 1676 založena první škola v okolí. Kněží se velmi zasloužili o obnovu českého jazyka a povzbuzovali lidi k lásce k vlasti a k vlastenectví. K tomu účelu sloužil spolek Slovanská Beseda, který byl založen 26. 6. 1881 rudským kaplanem P. Alexandrem Novotným ( 1879 - 1883 ). V jeho vlastenecké práci pokračovali i další kaplani : P. Antonín Žaluda ( 1883 -1887 ), P. Karel Namyslov ( 1887 - 1890 ), P. Alois Špalek ( 1888 - 1907 ) a ThDr. František Tomáštík (1904 - 1915 ). Tento kněz byl v roce 1908 také zakládajícím členem Spolku dobrovolných hasičů. Jeho působení je věnovaná samostatná kapitola. Spolu s ním působili v té době ve farnosti ještě kaplani P. Antonín Číhal ( 1908 – 1913 ) a P. František Nováček ( 1909 –1914 ).
 
 
          Farář Alois Ječmínek ( 1885 – 1917 ) se stal v roce 1909 zakládajícím členem tělovýchovného katolického spolku Orel.
          V roce 1914 došlo i přes velké protesty ze strany obecního zastupitelstva k vyfaření obcí Klášterec a Vyšehoří.
          V tomto období dala farnost církvi mnoho kněží. Z  Klášterce pocházelo pět bratrů Kubíčkových: P. Antonín Kubíček ( nar.1848, vysvěcen v Olomouci roku 1883, zemřel 1925 ), P. Josef Kubíček ( nar.1855, vysvěcen 1879 v Olomouci, zemřel 1932 ), P. prof. ThDr. Jan Kubíček, prelát, ( nar.1857, vysvěcen 1880 v Olomouci ), P. František Kubíček ( nar. 1860, vysvěcen 1883 v Praze ) a P. ThDr. Metoděj Kubíček ( nar. 1867, vysvěcen 1890 v Olomouci, zemřel 1919 ). Z Klášterce pochází i P. ThDr. Antonín Kubíček ( nar. 1864, vysvěcen 1887 v Olomouci, zemřel 1924 ) a P. Antonín Kubíček ( nar. 1869, vysvěcen 1897, zemřel 1932 ). Z Vyšehoří pocházel P. František Kunčar, konsistorní rada ( nar. 1874, vysvěcen 1898 v Olomouci ).
 
          Z Hostic pocházel P. František Hinkelmann ( nar. 1858, vysvěcen 1883, zemřel 1891 ), který působil jako kaplan v Třeměšné a Osoblaze a P. František Kubíček, kanovník a konsistorní rada ( nar. 1887, vysvěcen 1910 v Olomouci, zemřel 1958 ), který byl kaplanem v Libině a později farář ve Vernířovicích. 12. 8. 1957 světil v Rudě nové varhany. Kříž z jeho pozůstalosti je v kostele nad obrazem sv. Vavřince.
 
          Z Olšan pocházel P. Jindřich Valouch ( nar. 18. 9.1864, vysvěcen 5. 7. 1890, zemřel 5. 3. 1955 ), budovatel kaple a ústavu.
 
          V roce 1914 byla v kostele v Rudě primice zdejšího rodáka P. Aloise Winklera ( nar. 18. 6. 1889, vysvěcen 5. 7. 1914, zemřel 20. 4. 1959 v Rudě ). Stal se kaplanem v Ostravě a v Hlučíně, od roku 1935 farářem ve Slavkově u Opavy. V roce 1957 se vrátil do Rudy, kde v roce 1957 zemřel a je pochován v kněžském hrobě.
 
 
 
 

 

TOPlist
BlueBoard.cz