Založit webové stránky nebo eShop

List z kalendáře

 

 

*

Čeští svatí.

*

Svatí a světice církevního roku - červen

 


Marina 

17. června

Oltář v Oberstadionu nedaleko Ulmu zdobí od roku 1458 obraz řeholnice, držící tělíčko neoblečeného dítěte. Podle textu ve svatozáři jde o sv. Marinu, jednu z nejméně známých světic křesťanských dějin. Nevíme o ní takřka nic, datem jejího narození počínaje a místem posledního odpočinku konče. Máme k dispozici jenom legendy... 
Říká se, že otec sv. Mariny chtěl po manželčině smrti vstoupit do kláštera, ale nemínil se odloučit od své jediné dcery. Dlouhou dobu uvažoval, jak by tento rozpor vyřešil, a nakonec se rozhodl, že přiměje Marinu, aby v mužském přestrojení odešla do kláštera s ním. Ona se pochopitelně zdráhala otcovu přání vyhovět, ale když viděla, jak mu na tom záleží, svolila. Mniši oba laskavě přijali a nikdo neměl ani tušení, že onen příjemný mladý muž, který se představil jako Marinus, je ve skutečnosti ženou. Marina si postupně získala důvěru svých spolubratří a všechny práce vykonávala k největší opatově spokojenosti. Jednoho dne - Marině bylo právě 27 let - se však starý otec roznemohl a brzy cítil, že nastává jeho poslední hodinka. Poslal tedy pro svou dceru, a když přišla, vymohl si na ní slib, že o jejich tajemství nikdy nikomu neřekne. Krátce na to v tichosti skonal. Marinin život se otcovou smrtí příliš nezměnil - přebývala dál ve své cele a čas od času chodila pracovat k jistému měšťanovi, který bydlel nedaleko kláštera. A právě to se jí stalo osudným. Měšťanova manželka, která měla poměr s jedním rytířem a byla s ním v jiném stavu, obvinila mnicha Marina, že ji znásilnil. Marina byla okamžitě povolána k opatovi, a poněvadž se vůbec nehájila, byla uznána vinnou a musela za trest odejít z kláštera. Žila pak několik let v blízkém městě a stále usilovala o to, aby jí opat dal rozhřešení. O své nevině se nikdy nikomu nezmínila. Nakonec jí opat k nelibosti mnohých řeholníků odpustil a ona se mohla vrátit zpět. Nyní však v plné míře poznala, co je to pohrdání. Všichni se na ni dívali skrze prsty a dávali jí jen takové práce, které nikdo nechtěl dělat. Marina své utrpení snášela statečně, nikdy nikomu neodporovala a až do své smrti se za všechny spolubratry modlila. Když ve vysokém věku zemřela, byl jeden bratr pověřen omytím jejího těla a přípravou pohřbu. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že mnich Marinus je ve skutečnosti ženou! Bratři pochopili, jak Marině ublížili, a přichystali jí důstojný pohřeb. Protože se na jejím hrobě brzy udály četné zázraky, byla Marina zařazena mezi svaté a hlavně ve Švábsku dosáhl její kult velkého rozšíření. 

Na obsah
 

JAN NEPOMUK NEUMANN 
19. červen
Atributy: kostel, kříž, odznaky arcibiskupské hodnosti
*1811 Prachatice; +1860 Filadelfie

Svatý Jan Nepomuk Neumann vystudoval Gymnázium i kněžský b
seminář v Českých Budějovicích a už tam se rozhodl, že po vy
svěcení odjede do Ameriky jako misionář. Ačkoli už mluvil osmi jazyky, chtěl si své znalosti doplnit ještě na pražské univerzitě, ale vcelku se tam dožil zklamání; i studentům byl napůl pro smích tento "nadkatolík", jak mu říkali. Jeho zápisky z té doby hovoří i o jeho vnitřních zápasech, a1e všude v nich nakonec proniká jeho bezmezná důvěra v Prozřetelnost.
Teologická studia ukončil roku 1835, ale pro přílišný počet kněží v budějovické diecézi bylo svěcení jeho ročníku odloženo. Neumann se rozhodl, že odjede do Ameriky bez svěcení: nechtěl rodičům působit bolest a odešel bez rozloučení, s dvěma sty franky, v ošumělých šatech a roztrhaných botách. Na loď, vstoupil v Le Havru a 1. června 1836 přistál na americké půdě. Za tři týdny po příjezdu byl v New Yorku vysvěcen a za tři dny nato už byl na cestě k Niagarským vodopádům, kde měl vést v okruhu asi osmdesáti kilometrů duchovní správu. Pilní, ale poněkud drsní osadníci byli národnosti německé. francouzské a irské. Dával se jim tak cele, že se o Velikonocích 1840 zhroutil, přepracován a oslaben malárií. A právě v té době dostal dopis od jednoho redemptoristy, který da1 jeho životu nový směr; v listopadu vstoupil v Pittsburgu do řádu, a tam v několika letech dosáhl vysokých hodností; stal se nakonec viceprovinciálem pro Severní Ameriku. Když byl v této funkci vystřídán,
věnoval se literární práci, vydal malý katechismus, který dosáhl vcelku osmatřiceti vydání, pak velký katechismus a dějepravu.
Tento skromný muž modlitby a bratrské lásky byl znenadání jmenován biskupem ve Filadelfii, která byla po New Yorku a Baltimore nejvýznamnější diecézí tehdejší Ameriky. Marně chtěl této hodnosti uniknout, měl za to, že této úlohy ještě nedorostl; bylo mu jedenačtyřicet roků, když byl z papežova příkazu na biskupa vysvěcen. Byl to podle mínění věřících podivný biskup, neboť nejraději jedl s chudými ze společné mísy lžící bramborovou polévku, nosil si sám v kufříku do kostela mešní potřeby, o Velikonocích roznášel časně ráno ministrantům vajíčka v pestrém šátku, sám si myl nádobí; zato u tabule, kde musel sedat s dámami a pány z vyšší společnosti, většinou mlčel. Chudí mohli k němu přijít kdykoli. "Když něco potřebujete, dejte mi, prosím, vědět, o ostatní se už postarám."
Když viděl jak se děti na státních liberálních školách odcizují církvi a víře, vypracoval školní program, který předložil na prvním koncilu amerických biskupů. "Ani jediný farní kostel bez farní školy!" Za jeho krátkého úředního období vzniklo tak sto nových škol a osmdesát kostelů a kaplí. Pracoval dlouho do noci a těch několik málo hodin odpočinku prospal obvykle u psacího stolu. Přitom čteme v jeho první biografii, že "žádný kněz v diecézi nestrávil víc času ve zpovědnici než biskup sám".
Vyčerpán až do dna, zhroutil se milovaný biskup na jedné filadelfské ulici a byl naráz mrtev; nebylo mu ještě devětačtyřicet. Baltimorský arcibiskup řekl na jeho pohřbu: "Byl každým okamžikem připraven zemřít, neboť putoval s Bohem a žil z víry."

Na obsah


JAN KŘTITEL
24. červen
Patron: Malty
Atributy: beránek, kříž, nápis Ecce agnus Dei
I. století

Otcem Jana Křtitele byl kněz Zachariáš a matkou Alžběta, rovněž z kněžské rodiny. Manželé byli už staří a neměli děti. Když Zachariáš jednoho dne přinášel kadidlovou oběť, zjevil se mu anděl Páně a oznámil mu, že se mu narodí syn; dá mu jméno Jan a jeho posláním bude být předchůdcem Mesiášovým. Zachariáš o jeho slovech zapochyboval a oněměl; za nějaký čas Alžběta počala. Tři měsíce před narozením Jana přijala návštěvu své příbuzné Marie z Nazareta. Sotva ji Marie pozdravila, pohnulo sebou dítě v lůně matky. Za půl roku se Jan narodil a Zachariášovi se vrátila řeč.
Když Jan vyrostl, říká nám Písmo, vystoupil na poušti a hlásal křest na odpuštění hříchů. Když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby mu položili otázku: "Kdo j si ty?", vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ty ten Prorok?" Odpověděl: ,,Ne.`` Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám sobě?`` Řekl: "Já jsem hlas volající na poušti: ,Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z těch poslaných byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?`` Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stoji ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm."
Tehdy přišel k Jordánu za Janem z Galileje Ježíš, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu v tom zabraňoval a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně!" Ježíš mu však na to řekl: "Nech, ať se to nyní stane, neboť tak je to třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." Později, když už byl Jan Křtitel ve vězení, vydal zas Ježíš svědectví o tomto muži, který nosil šaty z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Řekl zástupům: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Anebo jste vyšli uvidět člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ,Já posílám svého posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu před tebou. ` Skutečně, říkám vám: mezi zrozenými ze ženy nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel."
Jan se octl ve vězení, když přišel k Herodu Antipovi, údělnému knížeti, a vytýkal mu, že v Římě odloudil svému nevlastnímu bratru Filipovi jeho manželku Herodiadu a dceru Salome: "Není dovoleno, aby ji měl za ženu." Herodes ho dal zatknout a uvěznit v tvrzi Macherontě, ale neodvážil se dát ho popravit; bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když slavil narozeniny, tančila Salome před hosty, a jemu se tak zalíbila, že jí pod přísahou slíbil, o cokoli požádá. A ona z návodu své matky chtěla hlavu Jana Křtitele. Král se zarmoutil, ale nechtěl slib a přísahu zrušit a dal Jana ve vězení stít. Kat přinesl na míse jeho hlavu, dal ji dívce a ta ji donesla matce. Stětí, od Římanů převzatý způsob popravy, bylo pro Židy nejpotupnější smrtí. Učedníci Jana Křtitele snad byli při popravě, podle tradice pohřbili jeho tělo v Sebastě, dnešním Sivasu.

Na obsah


František Solano 
24. července

Františkánský mnich a lidový kazatel František Solano, narozený roku 1549 v Mantille, pocházel z bohaté andaluské rodiny a vzdělání nabyl na různých jezuitských školách ve Španělsku. Říká se, že již v mládí vynikal horoucí vírou v Ukřižovaného, žil v přísné kajícnosti a nejedl masité pokrmy. Když dospěl v muže, rozhodl se pro řeholní život a vstoupil do minoritského kláštera v Mantille. Zde se cele oddal kontemplaci a modlitbě, často se bičoval a jeho ložem byla tvrdá postel bez přikrývky. Po vysvěcení na kněze vyučoval klášterní novice, ale pomáhal i při ošetřování nemocných, za nimiž pravidelně docházel z kláštera. Roku 1589 představení řádu rozhodli, že František pojede do Jižní Ameriky, kde bylo potřeba nových kazatelů. Světec ani na okamžik nezaváhal, vsedl na koráb a po dobrodružné plavbě se dostal do Limy, hlavního města místokrálovství Peru. V novém působišti se velmi rychle aklimatizoval, naučil se jazyku Indiánů a v příštích dvaceti letech získal pro Krista více než sto tisíc zdejších obyvatel. Jeho zázračné schopnosti přiváděly lidi do zbožného vytržení. Ještě dnes ho velmi uctívají v paraguayské provincii La Rioja a hlavně v povodí řek Magdalena a Socotomio. František Solano zemřel roku 1610 a jeho poslední slova podle tradice zněla: "Raduji se, že je psáno: Do domu Hospodinova půjdeme." 
Řekli jsme již, že Františkova cesta do Nového světa byla dramatická, a proto se u ní blíže zastavíme. Na počátku ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k nějakým komplikacím. Koráb v klidu překonal Atlantik a přistál v Santo Domingu na Haiti, kde se začalo s doplňováním zásob a vody. František vystoupil jako jiní cestující na břeh a následující čas trávil pochůzkami po městě a po přístavu. Kdo se někdy plavil po moři, dobře ví, jak krásně se člověk cítí, když má zase pevnou půdu pod nohama. A právě takové pocity zažíval i František. Chodil a chodil a nepovšiml si, že koráb zvedl kotvy a zamířil k výjezdu z přístavu. Když zjistil pravý stav věci, bylo už pozdě a on z toho usoudil, že se má stát Kristovým svědkem již zde na Haiti. Loď se ale po deseti hodinách vrátila a František mohl pokračovat v cestě. Po několika dnech klidné plavby se moře začalo vzdouvat a do nitra lodi se vevalila voda. Mužstvo v čele s kapitánem nastoupilo do člunů, ale František je odmítl následovat, protože se nechtěl odloučit od několika stovek černých otroků, kteří byli přikováni v podpalubí. Shromáždil tyto nebožáky kolem sebe, seznámil je s nejdůležitějšími zásadami křesťanské věrouky a zeptal se jich, zda chtějí spatřit Boží tvář v nebi. A všichni volali: "Ano, ano!" a stali se křesťany. Náhle se loď uprostřed přelomila, jedna polovina se i s lidmi potopila a druhá - na níž byl i František - zůstala na hladině. Světec držel nad hlavou kříž, nahlas se modlil a všechny napomínal, aby neztratili důvěru v Pána. Tři dny se vrak zmítal na moři, a pak vlna vyvrhla na loď voskovou svíčku. Trosečníci ji v noci umístili do palubní lucerny, a brzy si jich povšimli na pevnině. Okamžitě k nim poslali čluny a zachránili všechny, kteří neštěstí přežili. 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist
BlueBoard.cz