Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

List z kalendáře

 

 

*

Čeští svatí.

*

Svatí a světice církevního roku - únor

 

 


PETR DAMIANI 
21. únor
*1007 Ravenna; +1072 Faenza

Petr záhy osiřel a vychovával ho jeho bratr Damiani; jeho jméno si později z vděčnosti přidal ke svému. Byl mimořádně nadaný a vyučoval se skvělými výsledky v Parmě a Ravenně, ale takový příliš světský život ho nemohl uspokojit. V osmadvaceti letech vstoupil do kláštera ve Fonte Avellana a brzy na sebe upozornil svým přísným životem i poučenými výklady bible. Jeho první kniha byla o svatém Romualdovi, jehož duch a památka zde dosud žily; Petr byl jím pak ovlivněn na celý život. Mniši si ho zvolili za představeného a opati mnoha klášterů ho prosili o rady. Organizoval nově Fonte Avellana a sepsal v tom směru i řeholi; mniši se cítili pod jeho vedením šťastni.
Pověst o jeho svatosti se donesla až do Říma. Bylo to v době, kdy církev prožívala hlubokou krizi; sám papež Benedikt IX. byl odstrašujícím příkladem. Jeho nástupce Řehoř VI., kterému šlo skutečně o reformu, si pozval jako rádce mnicha Hildebranda, budoucího Řehoře VII., a Petra Damiani. Tito dva velcí reformátoři nebyli vždy v řešení určitých praktických problémů zajedno, ale shodli se v tom, že je nezbytně nutné vystupovat rázně proti nešvarům degradujícím církev. Papežský stolec byl však i nadále hříčkou v rukou císařů a musil přijít teprve Lev IX., aby dal církvi pevný reformní program. Jedním z jeho prvních zásahů bylo, že jmenoval Petra Damiani kardinálem kurie. Ten však ve své Knize o Gomoře projevil takovou mravní neúchylnost a vyjádřil to způsobem tak realistickým, že si preláti, na které mířil, vymohli, aby její autor byl možnosti takto vystupovat zbaven.
Štěpán IX. se však na něho znovu obrátil a jmenoval ho kardinálem-biskupem v Ostii blízko Říma. Později podporoval reformní dílo svého přítele Řehoře VII. a vedl dál neúprosný boj proti škůdcům církve. Roku 1059 se účastnil římské synody a pak byl poslán do Milána, kde jednak bujelo svatokupectví, jednak tu vládly neshody v plnění závěrů této synody. V Cluny urovnával. spor mezi klášterem a sousedním biskupem; působil jako papežský legát u Jindřicha IV. ve Frankfurtu; později se s ním setkáváme v Monte Cassino. V pokročilém věku si vymohl, aby se směl vrátit do Fonte Aveleana. Zůstaly po něm hymny, traktáty, dopisy a závažná díla hagiografická, z nichž nejproslulejší je jeho Život svatého Odilona z Cluny.

Na obsah

POLYKARP
23. únor
Atributy: hranice, meč, koruna
* mezi rokem 75 a 82; +155 Smyrna

Polykarp byl ustanoven biskupem ve Smyrně ne-li samým evangelistou Janem, tedy některým z bezprostředních nástupců učedníků Kristových; byl tam vystaven nepřátelství nekřesťanských spoluobčanů, ale měl potíže i ve vlastní obci, hlavně s kacíři. Vypravil se do Říma k papeži Aniketovi projednat otázky církevní praxe a dohodnout se o termínu Velikonoc. Brzy po návratu do Smyrny byl v době, kdy tam probíhaly lidové slavnosti spojené se štvanicemi na zvěř, zatčen a před plným divadlem se měl odpovídat ze svého křesťanského vyznání. Věděl už předtím, že mu hrozí nebezpečí, a uchýlil se na malý venkovský statek a tam se dnem nocí modlil. Když mu vojáci zradou jednoho otroka přišli na stopu, nechtěl už utíkat. Ať se stane vůle Boží, řekl, a jako laskavý hostitel "dal přinést kohortě jídla a pití, co hrdlo ráčilo". Po celou dobu hostiny se modlil s rukama rozpjatýma "za všecky lidi, které kdy potkal, malé i velké, vznešené i prosté, za katolickou církev na celé zemi". Vojáci pocítili stud, že mají vést takového starého ctihodného muže, a posadili ho na cestě k městu na osla. Na stadionu ho přijal křik davu. Prokonsul Statius Quadratus vedl sám výslech a snažil se přimět Polykarpa k odpadu od víry. Když ho vyzval, že chce-li být propuštěn, aby se rouhal Kristu, odpověděl: "Sloužím mu osmdesát šest roků a nikdy mi neublížil. Jak bych se měl rouhat svému králi a Spasiteli?" Prokonsul ztrácel stále víc rozvahu a nakonec dal heroldem vyhlásit: "Polykarp se přiznal, že je křesťan." A dav mu odpověděl: "To je učitel celé Asie! To je otec křesťanů, pomlouvač našich bohů!" A žádali na organizátoru her, aby byl biskup předhozen lvům. Když jim vysvětlil, že štvanice zvěře je podle programu u konce, žádali, aby byl zaživa upálen. Polykarp si sám svlékl oděv a zul obuv. Plameny však utvořily nad ním jakoby klenbu, a proto byl vyslán kat, aby ho dýkou probodl; jeho tělo spálili.
O této tragické události se uchoval zápis očitého svědka Marciana, a to v dopise, který smyrenská církev poslala církvi ve Frygii; hagiografové jej považují za dokument autentický.

 

 

 

 

TOPlist
BlueBoard.cz